Ve svém minulém příspěvku „Chci mít super fotky a pořád mi to nejde. Co s tím?” jsem se věnoval tomu, jakým způsobem přispívá kvalita obsahu k uživatelské zkušenosti. Dnes bych na svůj minulý článek rád navázal dalším, tentokrát zaměřeným na typografii. Text je totiž stále ještě základem všech výstupů, se kterými se koncový uživatel setkává. Existuje pár typografických pravidel, která bychom měli při psaní brát v potaz a jejichž dodržování nám pomůže vytvořit srozumitelnější, hodnotnější a celkově kvalitnější text.

Trocha terminologie na začátek

  • Odstavec – část textu, zpravidla minimálně jedna až několik vět.
  • Nadpis odstavce – titulek, který uvádí samotný odstavec a je třeba ho zvýraznit tzv. vyznačovacím řezem, to je např. jiný druh písma, tučný nebo větší řez písma. Nadpis obsahově uvozuje samotný odstavec.
  • Zarovnání odstavce
    • do bloku
    • na levý praporek
    • na pravý praporek
    • na střed
    • seznam číslovaný
    • seznam nečíslovaný
  • Členění odstavců
    • Odsazením prvního řádku.
    • Předsazení prvního řádku lze použít také, ale nepoužívá se často.
    • Odřádkováním – vynecháním řádku v odstavci.
    • Bez zarážky – vynechání odsazení představuje nový způsob sazby, jenž je prosazovaný zejména v časopisech.
    • Číslovaný seznam – číslování probíhá vždy ve zvolené řadě kombinace čísel a znaků. Používá se zejména u seznamů, kde záleží na pořadí. Seznamy mohou být zanořené v položce seznamu, ale pro zachování přehledu se doporučuje mít maximálně 3 úrovně.
    • Nečíslovaný seznam – položky jsou uvozeny buď grafickým symbolem, nebo znakem pomlčky.
  • Druhy písma a jejich zvýraznění
    • Základní – základní řez písma, odstavce bez zvýraznění.
    • Tučné – použijeme pro zvýraznění slova nebo části věty, na kterou chceme upozornit, doporučuji však tučné písmo používat spíše střídmě, aby úprava nakonec neztratila význam.
    • Kurziva – pravá kurziva používá vlastní detailně upravený a přizpůsobený řez písma, setkáme se však také s označením falešná kurzíva. Ta je tvořena pouhým nakloněním písma, přičemž maximální sklon činí 12–13 % vůči řezu písma základního. Použití kurzivy je decentnější nežli použití tučného písma. Často se používá při zdůraznění změny významu v textu nebo k citaci. 
    • Podtržené – v klasické typografii nemá co dělat. Historické užívání podtržení pramení ze snahy psacího stroje znehodnotit řez písma přeražením části znaku, dnes se však používá především jako označení hypertextového odkazu.
    • Minusky – (neboli minuskule) jde o typografický termín označující malá písmena abecedy.
    • KAPITÁLKY – kapitálky se od verzálek neliší tvarem, ale výškou znaků. Ta je zmenšena do střední výšky minusek. Rozlišujeme také na pravé a falešné kapitálky, přičemž ty falešné jsou generované automaticky. Kapitálky používáme např. pro honosné zvýraznění části textu, jenž je mnohdy slavnostního charakteru.
    • VERZÁLKY – jde o velké znaky písma a používáme je:
      • na začátcích vět
      • ve jménech
      • ve zkratkách (např. PSČ, DIČ, ARO)
      • k vyznačování části textu
      • v označování, hierarchii a seznamech
    • Přeškrtnuté – označení nesprávného nebo zdůraznění změněného údaje.
    • Horní nebo dolní index jsou speciální typy změny sazby písma, využívané zejména k vyjadřování veličin a matematických zápisů.
    • Interpunkce a speciální znaky – slouží k členění vět a souvětí, k definování obsahu ( . , ; ? ! „ “ ‚ ‘ » « – — … ( ) [ ] ’ ), zahrnují též tzv. rozdělovací znaménka (tečka, dvojtečka, čárka, spojovník, pomlčka, uvozovky, závorky, lomítko atp.).

Sazba textu

Zvýraznění v textu – používáme kurzivu či tučné písmo, případně kapitálky či verzálky. Pokud je ve větě interpunkce a významově se jedná o součást celé věty, nezvýrazňuje se slovem. Samotnou interpunkci zvýrazníme, pakliže se použije při zvýraznění části souvisejícího výrazu. Střídmost zvýrazňování textu nám zaručí, že nebude ve finále zvýrazněno všechno, ale vlastně nic.

Příklady zvýraznění:

Účast byla hojná a přijeli až z Francie, Anglie, Slovenska i Maďarska.
 Na nástupišti zaznělo chraplavé „pozor, pozor!“ a já pochopil, že je čas.

Sirotci nebo také parchanty – slovo nebo část věty, která vyjde nešťastně na nový sloupec či stránku. Snažíme se jich zbavit např. jiným rozdělením odstavců nebo drobnou změnou v prokladech znaků u části daného odstavce.

Dělení – nejvíce dělíme víceslabičná slova, zásadně až po prvních dvou písmenkách. Složená slova dělíme pokud možno v jejich švu, např. kolo-vrátek. Pokud i samotné slovo obsahuje spojovník, musí být spojovník na konci i na začátku řádku. Slovo pak lze dělit v případě nutnosti i ve slabičné hranici, např. zam-knout, ale také za-mknout. Dělením slov dokážeme zajistit lepší grafické zarovnání při sazbě na praporek i do bloku.

Kdy nerozdělujeme:

  • Na konci řádku nám nesmí zůstat samostatné písmenko.
  • V češtině také nesmí na konci řádku zůstat předložky s, z, v, k, o, i, spojka a má však exkluzivní výjimku, ale já sám doporučuji ji z tohoto pravidla nevylučovat.
  • Nedělíme na nový řádek jednotky od samotného čísla, např. 100 km.
  • nedělíme číselná data 10. 11. 2019, lze však dělit data psaná textově, např. 10. listo-padu 2019.
  • Nedělíme zkratky, např. s. r. o.
  • Nedělíme tituly od jména a zkrácená jména, např. J. A. Komenský nebo Ing. Novák.
  • V nadpisech nedělíme vůbec, nebo se alespoň snažíme při jejich dělení respektovat jejich význam.

Tip:

Nedělitelná mezera – v automatizované sazbě a multimediálních dokumentech, zejména pak v kódu HTML, kde je i předpoklad responzivního zobrazení, tedy kdy nevíme, jak se text vždy při daném zobrazení zarovná, používáme tzv. nedělitelnou mezeru. Užíváme ji především tam, kde nechceme, aby došlo k rozdělení slova, např. mezi předložkou a daným slovem. Nedělitelná mezera pak ovšem musí být přítomna všude, i když se slovo při našem zobrazení zrovna nedělí.

Jak na nedělitelnou mezeru?

Mac OS: stisknutím OPTION + MEZERNÍK
 Windows: CTRL + SHIFT + MEZERNÍK
 HTML:  

Tečka, čárka, dvojtečka, otazník nebo vykřičník – v typické sazbě používáme mezeru pouze za znaménkem, to samo o sobě následuje hned za slovem. Pokud je interpunkčních znamének víc, následují těsně za sebou bez mezer, a pokud je na konci věty např. díky zkratce znaménko zdvojené, sází se jen jedno. Výjimku tvoří matematické a fyzikální výrazy, kde je u znamének mezislovní mezera z obou stran.

Tečka – označuje konec věty. Tečka se zásadně nesází u nadpisů a popisků pod obrázky. Matematika a jejich tečky – pokud tečka slouží v anglicky psaném textu jako ekvivalent desetinné čárky, sází se také bez mezer z obou stran. Stejně tak i česká desetinná čárka. Zápis matematické hodnoty jako celku případně sázíme bez mezer z obou stran.

Příklady:

Kobyla má malý bok! Musíš koupit dřevo, kladivo, hřebíky atd. Myslíš, že ten medvěd neuteče?! Dám si vinný střik 1 : 1. Prohráli jsme zápas 8:0. Zvolal do jeskyně: „Přijď! Přijď si pro něj, polednice!“.

Spojovník vs. pomlčka – opravdu se nejedná o jeden a tentýž znak, ač jsou si tak podobné. Velmi často se v tom chybuje.

  • Spojovník - je „krátká” pomlčka a spojuje slova, sází se vždy těsně a bez mezer, např. bude-li, Praha-Východ, česko-slovenský.
  • Pomlčka – pomlčka je delší než spojovník, má délku půlky nebo celého znaku. Naznačuje přestávku v řeči, uvozuje přímou řeč nebo značí celé číslo v peněžních hodnotách (tam slouží jako dvě desetinné nuly), také se používá pro opakující se výčet nebo vyjádření hodnoty od–do, až. Její užívání a osazení mezer je různorodé, nikoli však libovolné.

Příklady s pomlčkou:

Držte mě, nebo –! 
 Moje oblíbená barva – nemám žádnou. 
 Cena je přesně celých Kč 25,–. 
 Otevřeno má 8.00–20.00 hod. (Otevřeno má 8.00 až 20.00 hod.)

Jak na pomlčku:

Windows: ALT + 151 celoznaková, ALT + 150 půlznaková.
 Mac OS: OPTION + SHIFT + - celoznaková, OPTION + - půlznaková.

Tři tečky (neboli trojtečka nebo i výpustka) - značí nedokončenou větu, zamyšlení či pomlku. Jedná se o samostatný znak …, nikoli o po sobě jdoucí tři tečky, takový způsob používáme jen v krajní situaci.

Příklad trojtečky:

…to je ta země zaslíbená. 
 Máš ráda k jídlu ovoce, zeleninu, maso, …?
 Třiďte odpad, má to smysl…! 
 Řekla, že neví proč… Pak odešla.

Jak na trojtečku:

HTML:  …
 Windows:  ALT + 0133
 Mac OS: ALT + SHIFT + ů

Uvozovky – ty pravé české uvozovky jsou dvojité dole a nahoře, a to tzv. 99 66, nebo jednoduché, tedy 9 6, Občas můžeme vidět i obrácené francouzské » «, opět je důležité je nezaměňovat se znakem “, který je značkou palce nebo vteřiny, případně ho najdeme v kódech programátorů.

Příklady uvozovek:

„Tohle je totiž moje přímá ‚řeč‘.“ 
 „…myslím, že se »může« hodit.“

Závorky – závorky se používají při potřebě vložit do věty doplňující význam, sazba bez mezer k výrazům, kterým náleží. V češtině využíváme nejvíce tzv. kulaté závorky, např. „Vymyslel zlepšovák a ten si nechal patentovat (patent č. 345),“.

Stupně a jiné matematikálie - pokud stupeň slouží k vyjádření matematického stavu, neodděluje se mezerou, ale pokud má podobu přídavného jména, vkládá se mezera mezi stupeň a číslici. Lomítka se sází bez mezer v jednotkách a hodnotách, ale s oboustrannou mezerou v textu. Krát je také znaménko speciální, a nikoli minuska znaku X.

Příklady:

Venku dnes bylo dokonce 25 °C. (dvacet pět stupňů Celsia) 
 Mám rád pěkně vychlazené 12° pivo. (dvanáctistupňové) 
 Musíte to nastavit přesně na 45°10'20". 
 Je to přesně v úhlu 45 °. 
 Je to přesně ve 45° úhlu. 
 Má průměrná rychlost je 73 km/h. 
 Je to maturitní ročník 2018/2019. 
 Denní menu: polévka / hlavní chod / dezert. 
 5,3 kg 
 −50,3 kg ±3,6 % 
 25 °C, 25 °F, 300 K. 
 2 × 10 = 20, ale vědecky lze provést zápis i bez mezer jako 2×10=20
 čas 3.10 hod., ale tolerovaný je i zápis 3:10 hod.

Co ještě vědět při psaní textového obsahu?

Hierarchie

Takřka každému dokumentu je potřeba dát nějaký logický řád, sémantičnost. Sémantika dává slovům strukturu a význam, dneska o ní slyšíme především v html dokumentech, ale je to obecná vlastnost v lingvistice. V zásadě určujeme, který text v dokumentu má jaký význam, a tento význam nám pak pomáhá se celkově v dokumentu orientovat. Základní sémantické útvary a jejich zápis v HTML jsou:

  • Název dokumentu
  • Hlavní nadpis – HTML značka <H1> (zpravidla vždy v dokumentu jediný)
  • Podnadpisy – HTML značka <H2> až <H8>
  • Odstavec – HTML značka <P>
  • Seznam, výčet – HTML značka <OL> nebo nečíslovaný <UL> a jednotlivé položky <LI>
  • Tučný – zvýraznění textu s HTML značkou <STRONG> nebo také používanou <B>
  • Kurzíva – zvýraznění textu s HTML značkou <I>

Jedná se opravdu o nejzákladnější ze základních možností sémantického členění dokumentu, které nabízí téměř každý textový editor.

Proklad neboli řádkování a jeho význam

Jde o označení proložení mezi jednotlivými řádky odstavce nebo nadpisu. Definuje ho procento z výšky daného písma. Tento parametr při sazbě velice ovlivňuje čitelnost. Základní proklad odstavce bývá zpravidla 115–130 %, lepší čitelnosti lze snadno dosáhnout u textu prokladem řádku na 150 % nebo až na 200 %. Naopak u nadpisu se lze setkat i s prokladem jen 100 %.

Prostrkávání a kerning neboli vyrovnání

Prostrkávání je zvětšení nebo zmenšení mezery mezi znaky a lze s jeho pomocí dosáhnout lepší čitelnosti. Rovněž jej však můžeme využít ke zvýraznění textu. Obecně lze pracovat s hodnotou od -100 % až do +200 %.

Kerning je vyrovnání znaků ve slově, opticky jsou totiž některé kombinace dvou znaků problematické. Jako příklad slovo můžu uvést slovo VLTAVA, kde je kerning mezi jednotlivými písmeny nutný k tomu, aby slovo působilo jednotně. Dnešní editory už naštěstí umí velice dobře tyto znaky vyrovnávat automaticky, a manuální vyrovnání je tak nutné zpravidla jen v případě velkých písem.

Délka řádku rozhoduje!

Délku řádku je nutné mít pod kontrolou. V opačném případě můžeme potenciálního čtenáře odradit ještě předtím, než se do textu vůbec pustí. Na řádek by mělo přijít 50–150 znaků. U široké stránky lze udělat např. sloupcovou sazbu nebo dát textu více prostoru.

Nadpisy se čtou nejvíc

V dnešní době, kdy čtenáři nečtou a spíše skenují očima, je nadpis velice důležitý. Správný nadpis by neměl být moc dlouhý, ale ani krátký, měl by výstižně naznačovat, co se v textu pod ním čtenář dozví, a dělat to lákavou formou, aby čtenář neodolal a text si přečetl.